Vedro a vzácná návštěva

Závodem v maďarském Kecskemetu se letošní seriál Alpe Adria překlopil do druhé poloviny. Ze sportovního hlediska pro nás šlo o zatím nejhorší závod sezony, ale na druhou stranu jsme měli v depu návštěvu, která se jen tak nevidí.
Text a foto: Lukáš Pešek

Závodní víkend pro nás tradičně začal pátečními tréninky a přesto, že je Kecskemet jen pět hodin autem, vedro tam bylo jak na jiném kontinentu.

Ve stošedesátkách se náš svěřenec Tamas Lukacs chystal na neohroženého diktátora třídy MiniGP 160, Jakuba Stankiewicze. V měřeném tréninku byl Tamas druhý, v kvalifikaci zrovna tak, ale už jen o pouhých 14 tisícin vteřiny, a to byl slib pěkného závodu. Řežba proběhla dle očekávání, chlapci si několikrát vyměnili pozice, Tamas dvakrát zjistil, jaké to je být ve vedení, ale do cíle nakonec dojel za Stankiewiczem. To byl příslib i do druhého závodu, kde měl ale Tamas motivace až moc a ulil start. Abych mu nekřivdil, nebyl sám a když se počáteční zmatky uklidnily, dotáhl se za Poláka. Jenže tou dobou ze sebe vydala to nejlepší jeho zadní pneumatika a s zadní gumou za zenitem doklouzal Tamas do cíle na druhém místě. Skalpovat Stankiewicze se tedy nepodařilo a hon na polského lišáka bude pokračovat koncem srpna na trati v Třinci.

V kategorii MiniGP 190 zpočátku taky všechno probíhalo podle plánu, Roman Durdis vyhrál měřený trénink, kvalifikaci...a v prvním závodě ho nechala motorka stát. Dokázal se ale dostat do depa, tam jsme problém vyřešili a Roman ještě dojel třetí. Ve druhém závodě už zas jela Ohvale jak z fabriky a bylo z toho vítězství s dvacetisekundovým odstupem.

Kromě Romana se v rámci tréninku zúčastnil závodu ve stejné třídě i další náš svěřenec Nico Geisler, který v prvním závodě dojel druhý a v dalším třetí. Kromě něj s námi na zkušenou vyrazil i Henry Taman, který si zkusil závod maďarského mistráku ve třídě 110, kde bral pátou a osmou příčku. Zajímavostí je, že i když jména obou borců zní mezinárodně, oba jsou Češi a jediný cizinec v našem týmu je Tamas Lukacs. Ten je závodnickou nadějí nejen svých rodičů, ale zároveň své rodné země, což byl důvod, proč s námi tentokrát v depu trávil čas i zatím nejlepší závodník maďarských dějin, Gábor Talmácsi. Ten se stal v roce 2007 mistrem světa stopětadvacítek, kdy mi vyfoukl titul a byl jedním z mých největších soupeřů. V Kecskemetu s námi byl jako Tamasova podpora, po víc než patnácti letech od našich soubojů se z nás stali na krátkou dobu kolegové a přes všechny problémy byl nakonec víkend v Kecskemetu příjemným zážitkem.